Basilicata

Jihoitalský region, vklíněný mezi nížinatou Puglii, hornatější Kalábrii a Kampánii nesl až do 12. st.n.l. název Lucania. Poté, až do roku 1932, se jmenoval Basilicata. V dobách italského fašismu (1932-1948) byl obnoven původní název. Po nastolení demokracie a vzniku italské republiky byl opět přijat název Basilicata, který platí dodnes.
Původ názvu Lucania není příliš zřejmý. Existují domněnky, že by snad mohl pocházet od populace Lucani, dříve žijící ve střední Itálii, nebo z latinského slova Lucus (les) a nebo z řeckého Lykos (vlk). Ani u názvu Basilicata není vznik zcela jasný. Jazykovědci soudí, že může být odvozen od řeckého slova Basilikos, kterým byli označováni Byzantští panovníci a nebo od jména byzantského vládce Basilia II di Bisanzia.

Geografie
Basilicata se dotýká dvou moří velmi krátkým pobřežím, na severovýchodě Jónského (35km) a na jihozápadě Tirrhenského (15km). Západní hranici tvoří Kampánie, severní Puglie a východní Kalábrie. Skládá se ze dvou provincií, Matera a Potenza, která dala jméno i hlavnímu městu. Rozkládá se na 9992 km2 a má cca 600.000 obyvatel (2003). Se svými téměř 60 obyvateli na km2 se řadí k nejméně obydleným regionům Itálie. Území je z 46,8% hornaté, ze 45,2% kopcovité a 8% tvoří nížiny. Nejdůležitějšími řekami jsou Bassento s délkou 149 km, Agri (136 km), Ofanto (134km), Bradano (116km) a Sinni (101km). Velké množství řek a hornatý profil má za následek negativní jevy, jako jsou časté záplavy a sesuvy půdy. Nejvyšší horou je Serra Dolcedorme (výška 2267m) v pohoří Pollino. Výška dalších pohoří Sirino a Maddalena se pohybuje od 1200 do 2000m. Půdy v hornaté části regionu tvoří především vápenité štěrky a jílovito-písčité podloží. Vzhledem k charakteristice regionu je poměrně obtížné budovat rozvinutou infrastrukturu a Basilicata patří v Itálii spíše k méně rozvinutým oblastem.
Podnebí
Na rozdíl od ostatních regionů jižní Itálie je podnebí více kontinentální než středomořské. Velmi malý úsek pobřeží prakticky neovlivňuje zbytek regionu a velká část území pokrytého horami řadí oblast k těm chladnějším. V létě maxima sice dosahují 40°C, převážně však v pobřežní části. Zimní teploty dosahují i -15°C. Průměrný roční úhrn srážek 890mm tvoří dostatečnou zásobu vody. Basilicata je tak opakem sousední Puglie, která je nejsušším regionem v Itálii.

Ekonomie
Hospodářský růst tvoří malé a střední podniky, zabývající se především potravinářstvím (výroba oleje, vinařství, výroba těstovin), textilní výrobou a zpracováním kamene. Nejčastěji se zde pěstuje obilí, luštěniny, zelenina a vinná réva. V teplejších částech regionu se daří citrusům, kiwi, jahodám, broskvím, hruškám a švestkám. Z průmyslových odvětví stojí za zmínku těžba ropy. Ve Vall d´Agri se nachází jedno z největších nalezišť ropy v Evropě. Denní těžba se pohybuje okolo 104.000 barelů, což pokrývá přibližně 10% italské spotřeby.

Gastronomie
Kuchyně je odrazem geografického profilu regionu a drsné přírody. V minulosti byly jednotlivé obce oddělené od sousedních a závislé pouze na místních zdrojích. Rozmanitost a složení pokrmů je však různé město od města. Jídla se často skládají z bílého masa, jehněčího a skopového, vajec, místní zeleniny a pálivé papriky. Předkrmy mají většinou základ v těstovinách a masovém ragú. Hlavní chod je vždy maso, velmi často skopové. Mezi místní speciality patří "Gnummarieddi" (pečené nebo grilované závitky z jehněčího masa a vnitřností), Soppressata (tlačenka) a Lucanica (klobása, na severu Itálie nazývána také Luganega). Jednou z nejtypičtějších ingrediencí místní kuchyně, především v okolí Val d´Agri, je ředkev. Většinou se strouhá na těstoviny nebo se přidává do tzv. Rafanaty (vaječné omelety se strouhanou ředkví a ovčím sýrem). Další místní specialitou jsou sušené papriky (v místním dialektu nazývané pupacc', p'pruss, puparul' o paprign). Sušené papriky se nejdříve opraží na olivovém oleji, poté slouží jako příloha ke tresce nebo jako přísada do těstovin.


O vínech

Vinařství zde má pevné historické kořeny. Lucania patřila mezi první části Itálie, kde byli vysazeny vinice. Nejdůležitější odrůdou révy je Aglianico. Tento druh je obzvlášť vhodný pro místní terroir, dozrává velmi pozdě a není náchylný k plísním. Nejlepší a nejznámější vína pocházejí z okolí majestátního vulkanického pohoří Mount Vulture.

Na celkové produkci Itálie se podílí 0,7%

Vína kategorie DOC: Aglianico del Vulture, Matera, Terre dell Alta Val d´Agri

Basilicata na YouTube.com
 

Prodáváme pouze starším 18 let.