La Tunella

Mírně působí svažující se výběžky slovinských Alp v porovnání s ostrými vrcholky centrálního pohoří v pozadí. Zřetelná slanost v ovzduší prozrazuje blízkost moře. Neitalsky znějící až krkolomné nápisy původně slovanských slov napoví, kam nás putování za vínem přivedlo.


Celým názvem Friuli-Venezia Giulia do češtiny překládané jako “Furlánsko” je nejvýchodnější italský region s hlavním městem Terstem. Malý rozlohou, velký významem a tím vinařským zvlášť. Jeden ze vzácných příkladů souznění člověka s přírodou, takřka kouzelných. Ale neodbíhejme od tématu.
I když u vinařství La Tunella skoro o pohádkový příběh vlastně jde. Vezměme vše ale pěkně po pořádku. Jako v pohádkách.


V šedesátých letech minulého století se začal v oblasti „Colli Orientali del Friuli“ (podoblast regionu Friuli) pan Min Zorzettig, společně s jedním ze svých synů Liviem, věnovat vinohradnictví. Nejdříve používali vyrobená vína pouze pro svoji potřebu. Díky širokému okruhu přátel získali brzy početnou skupinu příznivců. Následovalo úspěšné šíření tajemných chutí jejich vín, to už za přispění ostatních synů, Francesca a Giuseppeho. V průběhu sedmdesátých let se vinařství rozrostlo natolik, že se zakladatelé rozhodli pro jeho rozdělení. Všichni bratři si tak šli svojí vlastní cestou a šířili rodinnou tradici výroby vín.


I spatřil světlo světa také Liviův samostatný podnik. Stalo se tomu léta páně 1986 ve městečku Ipplis de Premariacco. Tehdy fungoval jako lokální producent dodávající vína do místních restaurací a privátním odběratelům. Štěstěna je však dáma vrtošivá a Livio krátce poté tragicky zahynul. Jeho žena Gabriella našla dostatek sil pokračovat v rodinné tradici a přiměla k tomu i své dva nedospělé syny, Massima (14) a Marca (12). Později se tento krok ukázal jako velmi prozíravý.
Mladý Massino po dokončení základní školy začal dohlížet na práce ve sklepě i na vinicích. Oporou a radami mu pomáhali zkušenější strýcové i bratranci. Bez odbytu nemůže existovat žádné vinařství, ani to pohádkové. Za podpory a přispění matky se tak ze dne nabr / den z Massima stal obchodník s vínem. To však byl teprve začátek současného příběhu a jemu necelých 16 let.
Postupem času oba synové ukázali co v nich dříme. Dnes vinařství hospodaří na 70ha vlastních vinic v obcích Cividale del Friuli, Premariacco, Manzano a Corno di Rosazzo. Pro porovnání, celková rozloha vinic regionu činí 15400ha. Ze 60% jsou zastoupeny bílé odrůdy. Podloží a příhodné klima je pro ně téměř ideální.
Massimův bratr Marco zdědil po předcích vlohy pro vinohradnictví. Pozorné čtenáře tedy nepřekvapí, že právě on je dnes tím, kdo má pěči o vinice na starosti.

Současná produkce vinařství činí cca 450.000 lahví. Hrozny se sklízí výhradně ručně, práce ve sklepě probíhají s obrovskou pečlivostí, aby v každé láhvi měl zákazník jistotu odpovídajícího chuťového zážitku.

Od 1. dubna 2002 nese vinařství své současné jméno, „La Tunella“. To v místním dialektu označuje zemědělskou usedlost a kopec přilehlý sklepu, současně obklopený loukami i vinicemi a zanořený do okolní krajiny.

Sídlo vinařství je v nejznámější podblasti regionu Friuli s názvem „Colli Orientali del Friuli“.
Dnešní Azienda Agricola La Tunella čerpá z odkazů svých předků se slovinským jménem “Zorzetic“. Sází na místní i mezinárodní odrůdy, kterým se v místní terroiru daří. Současně svou prací vysílá do světa poselství s cílem přinést konzumentům vypovídající vzorek furlánské vinařské kultury. A to na každý stůl, kde se jejich víno bude cítit jako doma.
V každé správné pohádce by následoval šťastný konec. Tentokrát jej trochu pozměníme. Možná proto, že tento článek není typickou pohádkou. Záleží jen na vašem rozhodnutí, zda si kousek z ní přinesete i k vám domů. Osobně věřím, že s jejím příchodem, v podobě vín La Tunella, budete s nimi mít pokaždé šťastný konec.

Prodáváme pouze starším 18 let.